Celulitida, neboli povrchová lipodystrofie, vzniká v důsledku změny struktury tukové tkáně. Tuková tkáň je tvořena buňkami, které ukládají tuky. Někdy se toxiny a voda v těle špatně vylučují a vytvářejí tukové usazeniny, které dodávají pokožce hrbolatý vzhled – hovoříme o tzv. pomerančové kůži. Celulitida postihuje téměř výhradně ženy. V tomto článku vám vysvětlíme, proč je celulitida typicky ženský problém, jak tento jev vzniká a jaké jsou tři existující typy celulitidy.
Proč jsou ženy celulitidou postiženy více než muži?
Jak jsme již zmínili, celulitida je problém téměř výhradně ženský. Vysvětluje to několik faktorů. Především tělo ženy obsahuje dvakrát více adipocytů[1] než tělo muže. Tyto adipocyty jsou buňky určené k ukládání tuků a nacházejí se především v oblasti stehen, hýždí a boků, tedy v místech, která jsou celulitidou postižena nejčastěji.
Ženské tělo je navíc vystaveno výraznějším hormonálním výkyvům než tělo mužské. Období intenzivní hormonální aktivity – jako puberta, těhotenství, kojení, menopauza nebo menstruace – jsou zvláště příznivá pro ukládání tuků, a to v důsledku zvýšené produkce estrogenů. Ženské tělo je totiž přirozeně uzpůsobeno k vytváření tukových zásob v klíčových životních obdobích s ohledem na případné těhotenství a kojení, což u mužů pochopitelně neplatí.
Dalším důležitým faktorem pro pochopení, proč jsou ženy celulitidou postiženy mnohem více než muži, je struktura samotných adipocytů – buněk zodpovědných za ukládání tuků. Zatímco muži mají adipocytů méně, jsou malé a vzájemně propojené, ženy mají přirozeně adipocytů velké množství, jsou velmi roztažitelné a nekompaktní. Riziko dilatace a shlukování tukových buněk je proto u žen výrazně vyšší.
A konečně: celulitida je u žen viditelnější než u mužů. Celulitida vzniká v hloubce, pod povrchem kůže. Protože je však ženská pokožka tenčí než mužská, jsou tukové usazeniny tvořící se v tkáních skrze dermis lépe viditelné. Svou roli hraje i rozdíl v ochlupení mezi muži a ženami, který ovlivňuje viditelnost důlků na povrchu kůže.
Podkožní struktura u žen

Epidermis je povrchová vrstva kůže – ta, kterou vidíme. Dermis je střední vrstva a hypodermis je vrstva nejhlubší. Pro pochopení celulitidy je klíčová právě tato nejhlubší vrstva – hypodermis. Hypodermis je tvořena tukovou tkání prostoupenou krevními cévami a nervy. Plní několik funkcí:
- Chrání kosti a šlachy
- Definuje postavu jedince – plní morfologickou funkci
- Reguluje tělesnou teplotu díky své tepelně izolační funkci
- Energetická funkce – ukládání tuků
Zaměříme se zejména na energetickou funkci hypodermis. Tento orgán je tvořen tukovou tkání, jejíž tloušťka se liší podle jedince i místa na těle. Například v oblasti stehen a hýždí bývá přirozeně silnější, zatímco na kolenou nebo loktech je tenčí. Hypodermis obsahuje tukové buňky zvané adipocyty.
Adipocyty jsou buňky určené k ukládání tuků ve formě triglyceridů. Mohou být hnědé (multilokulární) nebo bílé (unilokulární). Jejich počet roste od narození a výrazně se zvyšuje v období dospívání. Adipocyty jsou 8krát větší než průměrná lidská buňka. Jsou schopny svůj objem znásobit až 50krát – hovoříme pak o hypertrofické fázi. Jakmile dosáhnou maximální velikosti, mohou se množit – to je fáze hyperplastická. Právě v hypodermis se tedy tvoří tukové usazeniny, které jsou, jak uvidíme, příčinou celulitidy.
Jak celulitida vzniká?
Celulitida je důsledkem nadměrného ukládání tuků v adipocytech. Naše tělo tuky ke svému fungování potřebuje – jsou zdrojem energie. Tyto tuky jsou uloženy v hypodermis, v tukové tkáni obsahující adipocyty. Tuky přijímané potravou se tedy hromadí v adipocytech a čekají, až je tělo přemění na energii. Tento proces ukládání se nazývá lipogeneze. Během lipogeneze se adipocyty zvětšují, aby pojaly veškeré tuky, nebo – pokud dosáhly maximální velikosti – se množí. Připomeňme, že adipocyt je 8krát větší než běžná buňka a svůj objem může znásobit až 50krát[3].
Aby tělo fungovalo optimálně a pokrylo své energetické potřeby, čerpá z uložených tuků – tento proces se nazývá lipolýza. Při lipolýze se adipocyty zcela nebo částečně vyprázdní, ale nejsou zničeny. Pokud se adipocyty rozmnožily, aby uložily více tuků, nikdy zcela nevymizí – mohou být pouze vyprázdněny. Hovoříme pak o atrofovaných adipocytech.
Vznik celulitidy je důsledkem nerovnováhy mezi lipogenezí a lipolýzou. Pokud je množství tuků uložených v adipocytech vyšší než množství tuků, které tělo spotřebuje, tukové buňky neustále rostou a množí se. Právě tyto četné a zvětšené adipocyty tvoří tukové usazeniny a důlky viditelné na povrchu kůže – v oblasti epidermis.
Různé typy celulitidy
Celulitida je tedy spojena s množením a deformací adipocytů v hypodermis. Je však třeba rozlišovat 3 hlavní typy celulitidy[4], které se mohou vyskytovat samostatně nebo v kombinaci.
Vodnatá celulitida
Vodnatá celulitida je známá jako celulitida štíhlých žen, označuje se také jako hydrolipodystrofie nebo infiltrovaná celulitida. Tento typ celulitidy souvisí s poruchou odvádění vody z těla. Přijatá voda stagnuje v tkáních, hromadí se a brání krvi a lymfě v řádné cirkulaci mezi tukovými buňkami, čímž znemožňuje odvod jejich obsahu. Toto nadměrné přetížení tkání způsobuje otoky, brání odbourávání tuků a toxinů a způsobuje vznik důlků na povrchu kůže.
Zadržování vody, stejně jako celulitida, kterou způsobuje, je problém postihující převážně ženy. Tento jev může vyvolat několik faktorů:
- Dlouhodobé sezení nebo stání v jedné poloze
- Užívání některých léků
- Hormonální antikoncepce
- Těhotenství a kojení
- Nutriční deficity (hořčík, vitamíny…)
- Dehydratace
- Teplo
- Menstruace
- Strava s vysokým obsahem soli
- Dědičné žilní problémy
Vodnatá celulitida se projevuje otoky a měkkostí při dotyku. Vyskytuje se především na lýtkách, kolenou, kotnících a stehnech.
Tuková celulitida
Tuková celulitida, nazývaná také lipodystrofie, je další formou celulitidy velmi rozšířenou u žen. Tento typ celulitidy se vyskytuje především u žen s nadváhou. Termín tuková vychází ze slova adipóza, definované jako patologický stav způsobený nadměrným ukládáním tuku v buněčné tkáni. Konkrétně tuková celulitida vzniká nadměrným hromaděním adipocytů v hypodermis.
Pokud přijímáme více tuků, než kolik denně spotřebujeme, adipocyty se deformují, aby dosáhly maximální velikosti a mohly uložit více tuků. Když to nestačí, vznikají nové adipocyty, které se přidávají k těm stávajícím. Postupně se naduřelé tukové buňky zhušťují a brání krevnímu a lymfatickému oběhu. V tkáních se hromadí toxiny. Toto nahromadění adipocytů a toxinů vytváří usazeniny zodpovědné za důlky viditelné na povrchu kůže.
Tuková celulitida se snadno rozpozná: je viditelná neustále, ale ještě výrazněji při štípnutí kůže. Tento typ celulitidy je měkký a nebolestivý. Tuková celulitida se vyskytuje především na stehnech, břiše, bocích a hýždích.
Fibrotická celulitida
Fibrotická celulitida, neboli fibrolipodystrofie, je pokročilou formou obou výše zmíněných typů celulitidy. Jde o důsledek dlouhodobé celulitidy přítomné již několik let. Fibrotická celulitida vzniká jako následek fibrózy. Adipocyty jsou obklopeny kolageními vlákny, která jsou za normálních okolností jemná a pružná. U žen, které již celulitidu mají, nevykonávají žádnou fyzickou aktivitu a nestravují se vyváženě, mají tato kolagenní vlákna tendenci se množit, zhušťovat a tuhnout. Adipocyty jsou pak uvězněny, tuky zůstávají uloženy a tělo je při lipolýze nemůže využít. Toto ztuhnutí kolagenních vláken a neschopnost tukových buněk být odváděny způsobují vznik důlků v podobě fibrotické celulitidy.
Zatímco vodnatá a tuková celulitida jsou nebolestivé a měkké na dotek, fibrotická celulitida je tvrdá a často bolestivá. V nejzakořeněnějších případech může kůže dokonce zčervenat nebo zfialovět. Fibrotická celulitida se vyskytuje především v oblasti hýždí a stehen. Tento typ celulitidy je nejobtížnější odstranit.
Ženy postižené celulitidou mohou trpět různými typy celulitidy současně – hovoříme pak o smíšené celulitidě. K jejímu odstranění je pak nutné použít řešení přizpůsobená každému typu celulitidy.
Celulitida je sice velmi rozšířený jev úzce spjatý s fungováním ženského těla, přesto je možné zbavit se jí díky správným stravovacím návykům, pohybové aktivitě a cíleným péčím.
[1] Zdroj: pojivové a tukové tkáně – lékařská fakulta Sorbonne Université
[2] Zdroj: kůže – Futura Santé
[3] Zdroj: tuková tkáň – Biologie de la peau
[4] Zdroj: celulitida (lipodystrofie) – Wikipedia
